Na počátku bylo zrno a to zrno pocházelo z divokých obilných trav, jež se evolučně na Zemi objevily současně s člověkem, aby mu sloužily za potravu. Miliony let dlouhá cesta obilného zrna k prvnímu pečivu vedla od prostého žvýkání přes pražení v ohni, bobtnání na dešti, klíčení, drcení mezi kameny, máčení obilné drtě, kvašení… až po nápad upéct tu nabobtnalou hmotu na rozpáleném kameni. Tak vzniklo nejstarší a nejtradičnější pečivo vůbec, obilná placka, jejíž těsto pro svou houževnatou jakost a prostou technologii výroby řadíme mezi „těsta neandertálská“. Pomineme-li způsob pečení na rozpálených kamenech ohnišť a neandrtálskou režnost mouky, jsou dodnes pečené placky z různých druhů mouk či jejich směsí, od prostých indických čapát se špetkou soli a kmínu až po bohaté italské pizzy, základním prvkem mnohých tradičních kuchyní.

 Než se však podařilo vynálezcům tohoto „nekvašeného chleba“ jeho kvalitu obměkčit, zjemnit a dát jí tisícero tradičních podob, chutí a konzistencí, museli projít tisíciletým usilováním. Museli to risknout a zanechat sběru kořínků a plodů, zanechat i lovu, a všechnu svou energii, čas i víru obrátit k semeni. Čekalo je tisícileté putování za vhodnou zeminou a vláhou, obdělání divočiny a přivábení užitkové zvěře do domu, hledání a nalezení vzájemné pospolitosti a založení mohutných společenství. Čekalo na ně porozumění základním dějům v přírodě, pochopení efektivnosti a dělby práce, vyřešení tisíců otázek souvisejících nejen s bohatou úrodou, ale také se vzájemným spolužitím… a tam někde ve stařičkém Egyptě, Mezopotámii a Indii se začal rodit skutečný, lahodný chléb jak jej známe dnes, a snad ještě lepší. Milovaný, uctívaný a opěvovaný, neboť v klopotě a strádání z vlastního potu a krve vzešel, aby člověk v hladu nezhynul a stále tu byl. Peklo se tu na desítky nekvašených i kvasem zadělávaných kyprých druhů pečiva, lehkých i sytých, plněných i neplněných, na slano i na sladko, režných pro každodenní stravu, a také jemných, určených k díkůvzdáním a oslavám. Regionálně se lišily nejen druhem obilí a dostupnými zdroji ostatních použitých surovin, ale také svým zevnějškem, tvarem a zdobením, které úzce souvisely se symbolickým myšlením pospolu žijících lidí. Pro tehdejšího člověka totiž nebylo nic, stravu nevyjímaje, pouhou životní potřebou, vše mělo svůj vnitřní význam. Život byl naplňováním kosmického řádu, v němž má člověk i všechny jeho činnosti své místo, a prožívání těchto představ dávalo tvar všem jeho aktivitám, tvůrčí dílo hospodyněk nevyjímaje.

 Aby se však pekařské umění rozvinulo do podoby, jak ho známe dnes, muselo se ze starověku vydat po všech Hedvábných i „nehedvábných“ obchodních stezkách, napříč kontinenty a tisíciletími, aby přes zániky starých a zrody nových zemědělských i pasteveckých civilizací krok za krokem, obohaceno o nové exotické zdroje surovin a gastronomické a technické zkušenosti nesčíslných kultur a tradic, prošlo skrze středověk až k francouzské vědeckotechnické revoluci.

 Ani zde však cesta pekařského umění nekončí. Naopak, zde teprve začíná. Na francouzské půdě jakoby se na přelomu 16. a 17. století setkaly, vzájemně oslovily a hluboce navzájem pochopily všechny dosavadní osamocené a po všech koutech světa roztroušené zkušenosti lidstva. Nebylo oblasti lidského usilování, jíž by se toto myšlenkové propojení nedotklo. Stejně jako všechny řemeslníky tradičních oborů i pekaře zde čekal poslední úkol. Absolvovat dlouhou a pozornou exkurzi do tajů přírody a jejich zákonů, a svým pozorováním, podepřeným intuicí, nechat oslovit svou tvůrčí podstatu. Nebýt jejich pečlivého bádání a po něm bádání a experimentování dalších a dalších pekařských a cukrářských generací, žádné, ani slovanské pekařství by nemohlo dospět ke svému plnému rozkvětu.

 Ač je to neuvěřitelné, lidská tradice prolínáním a vzájemným ovlivňováním jednotlivých kultur, k němuž v historii člověka díky jeho rozpínavému založení téměř nepřetržitě docházelo, nikdy vážně neutrpěla. Naopak, setkání s cizí kulturou pro ni bylo vždy oživujícím impulzem pro další rozvoj. A co se francouzské revoluce týče, nikdy nemělo lidstvo takovou možnost naplno rozvinout potencionál kterékoli tradice, nejen pekařské.